Navazujeme na předešlé dny i zkušenosti. Sdílíme své názory a čekáme, co na to řeknou ostatní. Snažíme se bez předsudků přistupovat ke všem i všemu, ale někdy se nezbavíme našeho vnitřního pocitu vložené nálepky. Potřebujeme si věci zařadit, dát jim tu správnou kategorii a uložit je do pomyslné krabičky systému, který si v životě vytváříme. Jsou ovšem věci i lidé, které rozhodně zařadit nedokážeme. Nelze jim dát jednoznačnou identifikaci, protože přesahují do mnoha kategorií i skutečností. Tyto nám pak dělají v systému chaos, který zvládáme jen s velikým sebezapřením a přemáháním. Dostáváme se do rozhodovacích paradoxů a někdy také do stresových situací. Cítíme rychlé bušení srdce, potíme se, svědí nás celé tělo a hlava najednou nedokáže reálně přemýšlet. Jako smyslu zbavená se vrhá na nejjednodušíí, ovšem také nejhloupější řešení, která se nabízejí. Místo zastavení se, prodýchání a uvědomění si situace, přecházíme do dynamiky, střesu, strachu a iracionálních rozhodnutí. Jak z toho všeho ven? Proč stále používat jen reálné představy oproštěné od strachů a úzkostí? Asi proto, abychom vědomě neškodili sobě, ani našemu okolí. Vizualizace dobra a dobrého je také velmi dobrá. Proto pojďme touto cestou a nechejme naše strachy spát. Ony si nás jistě najdou, ale my už v tu chvíli budeme silnější!
Pokračuj a nezastavuj před žádným problémem...
Žádné komentáře:
Okomentovat