Někdy tak přemýšlím, čeho bych chtěla v životě víc a co bych proto mohla udělat, abych to měla. V hlubokém zamyšlení nacházím jen věci nehmotné, které mi stále víc chybí. Volnost pohybu, možnost cestování a poznávání nových zemí, stoupání do strmých horských vrcholů, perspektiva změny... Dny jsou dnes stále stejné, jeden jaké druhý a není vidět světlo na konci tunelu. Ač se snažíme, bojujeme a uzavíráme se do soukromí svých životů, nevítězíme! Proč? Co můžeme udělat jinak? Co můžeme změnit, abychom se konečně zase vrátili ke svým životům? Napadá mě snad jediné - vydržet, nevzdat se, nepoddat se špatné náladě a pesimismu. Prostě a jednoduše to zvládnout, odolat náporu na psychiku, která už je rozpolcená mezi tolika rolemi, které musí zastávat, že už snad ani sama neví, čí je. Ano, je moje, musím se ji zase ujmout a pofoukat bolístky, které byly způsobeny. Usmířit se s tím co je a bojovat za to, co bude. Lepší, volnější, nevázanější a života podporující!
Svou cestou běž, hlavu nevěš...
Žádné komentáře:
Okomentovat