Tiše si přejeme,
v teple se hřejeme,
náruč svou dáváme,
pro známé i neznámé.
Narození, veselení,
sněhu kolem není.
Déšť se nese nebem,
jako my jdeme s chlebem.
Pro radost a poznání,
člověk tíseň zahánní.
Písní a úsměvem,
projdeme se chlévem.
V něm se dnes narodí,
životem navodí,
příběhem osvítí,
nevpadne do sítí.
Každému jeho dá,
i když sám málo má.
Každému poradí,
i když to neladí.
Vezměme příkladu,
zkusme jít pro radu,
buďme vždy citliví,
on to vždy přeci ví.
Jen s sebou spokojen,
nemůžeš být zhojen,
dávat a rozdávat,
radosti předávat.
V tom je to poslání,
které se dnes sklání,
z oblohy ke světu,
vidíš, už je tu!
Otevří srdce své,
zahoď co je tu zlé,
v dobru a pokoře,
octneš se na hoře.
Na hoře poznání,
jež mnohé nahání,
na hoře radosti,
jež dává Ti dosti...
Věřit a radovat, živote mám Tě rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat