Co je zvláštního na době, kterou právě prožíváme? Jak na ni asi budeme vzpomínat? Co se nám vybaví, když se řekne rok 2020? Budou to jen věci spojené s pandemií, nebo také zážitky mimo ni? Jak moc se nám propisuje do tváří celé toto neskutečné období? To si uvědomíme vždy, když pohlédeme do zrcadla. Když se potřebujeme vysmrkat, když jdeme nakoupit a procházíme se venku, parkem, či stoupáme do vrcholků hor. Stálým průvodcem nám jsou nejen roušky, ale i jistý strach, možná obava z toho, co všechno můžeme způsobit a jaký to bude mít dopad na naše životy. Počátkem roku jsme byli ostražití, obávali jsme se mnohého a hlavně neskutečných dopadů. Po několika měsících nezstálého koloběhu online výuky, vaření, praní, žehlení, vymýšlení dalších druhů jídel, běhání do práce, se nám zdá všechno naprosto normální a celkem jasné. Takhle to má přeci být. Tohle je náš život, který sice není úplně svobodný, ale je náš. I tady musíme žít a musíme si umět poradit, jak z toho všeho ven... Snad právě ono slovo ven, je tou správnou cestou, kterou se musíme dát. Ven, pryč od těchto časů, na které budeme vzpomínat jako na dobu, kdy jsme se líně pohybovali, jako přežraní mývalové a další den byl prostě jen dalším dnem. Ne, my z toho proudu vystoupíme a půjdeme zpět k našim životům. K tomu, co máme rádi, co nás naplňuje a co nám dává radost do života!
Bojovat za nás, máte můj hlas...
Žádné komentáře:
Okomentovat