Někdy se člověk chytí sám do své vlastní pasti. Spěchá, v rychlosti vyřizuje a shon je jeho věčným spolubojovníkem. Na konci dne pak zjistí, že spěchal příliš pomalu a stejně zbylo tolik nepřečtených vět, tolik nevyřčených slov a tolik neprožitých citů. Čas se smrsknul do čárek na ciferníku a vteřinové ručičky, které pospíchají stále dál. Vlny se vlní, vzduch se tetelí a čas si pospíchá za svým dalším dnem či nocí. Neskutečné plynutí je součástí věků. Co bylo dnes, to zítra již není a není to jen snění, které spojuje minuty s hodinami, dny a týdny. Na jejich konci se ocitáme lapeni do vlastních sítí citů, vztahů, časů i povinností. Není úniku, dokud nejsou vědomě učiněny změny, které mohou proměnit pohled, rozhled i celkový náhled situce. Změny mohou proměnit pasti ve slasti a strasti v chrastí. Je to jen o pohledu, který upřeme směrem, který je tím správným. A který to je, to už v té chvíli moc dobře víme. Není potřeba hledat, stačí se jen dívat a měnit. Ostatní přijde samo, jako když vyřkneme své ano...
Zajisté, je to nejisté, ale zkus to, bude to jisté!
Žádné komentáře:
Okomentovat