Co to prosím je? Ještě včera miminko a dneska dospělý člověk. Stojí před námi a rozumně argumentuje. My se nestačíme divit, kde se to všechno vzalo. Dětství je pomalinku pryč a dospělost se hlásí o své slovo. Naše dospělost je dospělejší a dětství dětštější. Očima dospělosti chápeme, jak složitý proces právě probíhá. Nemusí být nic řečeno, stačí se jen dívat a v tichosti naslouchat, neboť srdce si své cesty najdou. Potkají se v prostoru kdesi a pak už budou plynout dál. Přitom stárnout, zrát i dospívat. Vychovávat, vzdělávat, pracovat, smát se i milovat. Tak jako jsme to prožili i my sami, jen s tím rozdílem, že to již nebudeme my, ale oni. Mladí - dospělí. A časem i oni poznají svůj díl zodpovědnsti a starostí, které s sebou dospělost přináší. A snad si uchovají i kus dětské naivity a nezkalené radosti ze života i budoucnosti. Neb tam je i naše budoucnost, která je jasným cílem...
Hledej sebe, najdi nebe!
Žádné komentáře:
Okomentovat