Třepotám se, ani nevím jak. Cosi uvnitř se třese víc, než kdyby před sebou spatřilo vlkodlaka. Nic takového v dohledu není a přesto tlak tam kdesi uvnitř sílí. Nechce se nechat a jen tak si žije svým životem, který zasahuje do mého. Snad se podaří zaplašit kohouty a nastoupí vhodnější rozpoložení mysli, duše i těla. Výdech, nádech, hluboký předklon a hrudní odklon, obrácený pes a sfinga. Hned se pocity mění v energii, kterou lze snadno vydávat a transformovat do jiné podoby. Ať už podoby pozitivních myšlenek, nebo jen drobných zjištění, zapudí z mé hlavy třes i nepříjemné svrbění v prstech. Co bude dál? Energie poskládaná do kostiček, drobných kapiček a veselých větiček, které se proženou kolem mých kolenou. Snad mě to nemine a všechno už pomine, neb se zas těším na lepší i volnější čas...
Neskuhrej, optimismus stále měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat