Tak tohle opravdu nikdo nečekal. Skutečnost se stala snem a sen se proměnil v denní můru. I takto může vypadat poslední pracovní den týdne, který někde začal a za chvíli skončí. Od jednoho k druhému zde bylo nachystáno tolik kroků, že je snad nejsme schopni ani spočítat. Uběhly roky, které nebyly počítány a všechno dohromady je velkým kusem jisté nejistoty. Rozumně se plíží mlázím, vystrkuje růžky a nese si svůj podíl na celkem rozsáhlém území. Neboť tam, kde není řečno, tam, kde není zabráno, tam je místo pro všechny, kteří nechtějí stát stranou. Kdo k ni patří, měl by zbystřit sluch a zaměřit zrak, aby nezůstal bez ničeho vedle stát. Co se mě týká, tak já v tom mám již celem jasno. Včera déšť, dneska slunce, zítra budem létat spolu, ruku v ruce. A když se náhodou nepodaří, tak se zlobit nebudeme, protože i tak si své vstupy odbudeme. S úsměvem, s radostí, s láskou i marností...
Nemarni čas, raději se snaž!
Žádné komentáře:
Okomentovat