Slunce svítí, vítr fouká, kolem kvete svěží louka. Každé ráno je jak ové, jako celkem balonové. Ještě kousek popojedem, k bráně na vstup hned přijedem. Po chviličce čekání, jdeme na své létání. Přes rámy a přes bezpečí, číhá na nás nebezpečí. Za chvilinku už jsme k mání, je to krásné přivítání. Jen ten vítr studí tváře, nikde není žádná záře. Zimu, chladem přebijem, pak si na to připijem. Po čekání přišla chvíle, která pouští letové míle. Od Mošnova k Hukvaldům, tady stojí hezký dům. Půl hodina plne rychle, neuschnou ti ani rifle. A tak musím bežt, jít, abych mohla zase být. Na začátku, na letišti, nemám v hlavě žádné myšky. To se těším pomaličku, až si dáme polívčičku, nebo třeba masíčko, ty moje malá husičko. A pak cesta ubíhá, jako chutná kobliha a než se jenom nadějeme, zase doma spočineme. Budeme si číst a spát, soboty si užívat...
Leť si, plachti, poletuj, větře ty nám k tomu duj!
Žádné komentáře:
Okomentovat