Jsem v klidu, jsem v klidu, srdce mi nebuší až v uších a všechno je v pořádku. Opakuji si svou mantru a zjišťuji, že dneska na mě nemá žádného účinku. Ať se snažím sebevíc, nedaří se mi uklidnit se natolik, abych neměla tlak na prsou a nohy nekmitaly sem a tam, aniž by kamkoli potřebovaly běžet. Vím, že se to někdy stává, ale já si kladu otázku proč právě já? Snad proto, že jsem dosud byla klidná jako želva, snad proto, abych si uvědomila, kde je podstata, snad proto, že chci víc, než v současnosti mohu zvládnout, snad proto, abych se zastavila a udělala si v životě pořádek. Ať už je příčina jakákoli, je nutné se hluboce zamyslet a vytvořit plán generálního útoku na všechna negativa a komplikace. Bez nich si jistě užijeme více legrace a také pohodovějšího běhu dnů, než ty, které právě prožívám. Nestěžuji si, ale rozhodně by to chtělo dáchnout, protože i zítra je den, který chci, musím, měla bych a budu prožívat naplno. Takže pánové a dámy, já se loučím, drobnými krůčky se stahuji do ústraní a až přijde můj čas, pak o mě zase uslyšíte...
Zatím sbohem a šáteček, brzy bude páteček!
Žádné komentáře:
Okomentovat