Nechci víc, než co bych byla schopna zvládnout a nechci nic, co bych si snad nezasloužila. I tak by mohlo znít heslo mnohých, které v životě potkávám a ptám se, proč některým je dáno vše a jiný si musí i drobnost tvrdě zasloužit? Kdyby existovala životní spravedlnost, pak by rozhodně nemohly být ženy, které milují děti a přitom své vlastní děti nemají. Rozhodně by nemohli být poctiví, morální a duchovně vyspělí jedinci, kteří jsou popotahováni za nepoctivost, nemorálnost a duchovní úpadek společnosti. Z toho logicky nevyplývá, že životní spravedlnost neexistuje, ale spíše nerovnováha věcí, které jsou mezi nebem a zemí. Jednomu, aniž se přičiní, je dopřáno plnými hrstmi a druhý se musí dřít, aby vůbec došel tam, kam potřebuje. Není to jen o spravedlnosti, ale i pohledu na svět. Hlavně se nelitovat a s hlavou vztyčnou jít dál. Vše, co tě potká je posílením pohledu na sebe sama i svět kolem. Takže hlavu vzhůru a jdeme do všeho, co přijde!
Jdi a jeď, hlavně neseď...
Žádné komentáře:
Okomentovat