Každý člověk se potřebuje něčím živit, protože tak už to na světě chodí. Jdeš do práce, vyděláš si peníze a za ně můžeš žít. Jako dítě jsem si mnohdy představovala, co bude mé zaměstnání a čím se budu živit. Nejčastěji jsem samu sebe viděla v zajetí archeologického výzkumu, jak objevuji neznámou faraónovu hrobku a bádám pod žhavým egyptským sluncem. Postupem let mi došlo, že některá přání jsou nesplnitelná a moje životní dráha musí směřovat jinam. Něco ve mě mi říkalo, umíš to s knihami, ráda čteš, zajímáš se o nové informace a tak jsem se ocitla v zaměstnání, které vykonávám stále. Od praktického naplňování podstaty knihovnice se dnes liším pouze v její teoretické rovině. Už nejsem jen ten, kdo obsluhuje a pomáhá čtenářům s jejich požadavky. Dnes jsem spíše tím, co bychom asi nazvali učitelem. Snažím se vzdělávat adepty knihovnického povolání v oblastech moderního pohledu na tradiční disciplínu. Objevujeme podstatu teoretického zázemí, abychom se společně dopracovali k praktickým výsledkům. Je to svým způsobem také cesta objevitelská, ale v jiném ohledu, než ta archeologická. Velkými objevy nejsou starobylé hrobky, ale poodhalení evidentní jistoty, že vše co potřebuji znát, jsou informace a jejich kumulace. Tak se i mé pracovní nástroje stávají důležitými a zaměstnání naplňuje vnitřní pocit potřebnosti i nezbytnosti, ve své prostotě a jednoduchosti!
Se zaměstnáním nej, je nám vždycky hej...
Žádné komentáře:
Okomentovat