Už kolikrát mě napadlo, jak se lidé ve svých projevech blíží tomu, co je popisováno v pohádkách. Již několikrát jsem potkala chytrého Krakonoše, neustále poskakujícího tygra, nevstávajícího Bobka a stále pečující Makovou panenku. Čím se však stáváme většinou, je kamarád medvídka Pú, Králík. Stále zaměstnaný, neustále pečující o vše a o nic, pořád v jednom kole a stále se spoustou slov a vět na rtech. Takovými jsme a míjíme klidné oslíky Ijáčky, přemoudřelé pány Sovy a to nemluvím o Púovi. O tom malém, hloupoučkém stvoření, které rádo med a neustále mu kručí v břiše. S tím se setkávám málo, přestože jej mám stále s sebou. Je mým průvodcem, velkým myslitelem a učitelem. Jen on mě naučil sentýze a dalším krásným hloupostem. Je až k nevíře, kolik postaviček pobíhá po světě a my je většinou jen mineme a necháme být. Kdybychom věděli, jak velké kroky za poznáním jsou s nimi spojeny, jistě bychom neváhali a zpomalili. Já to občas zkusím a pak zjišťuji, jak moc a jak klidně se k poznání dostávám. Stačí jen mysli, mysli, mysli a je to tam! Tak neváhejte a zkuste to taky, uvidíte, že se vám to zalíbí.
Být tím, čím být máme...
Žádné komentáře:
Okomentovat