Kolik je na světě slov a kolik duší. Jen některá dokáže hrát a má člověku sluší. Je tolika vět a záhadných tváří, které jsou s námi a někdy i záři. Je mnoho dobrého ve světě širokém, tak jako hvězdiček na nebi hlubokém. Jen někdo věří a v tichu usíná, k přikrytí stačí mu jen malá peřina. Zhasne a ulehne, za dne i za noci, komu se rozhodnu, dám mu své pomoci. Smysl má maličkost, drobeček úsměvů, vždycky však pro radost. Mávnutím rukou se všechno promění, smysl má můj život, když se nic nemění. Když je tu neměnnost, když je tu poznání, když jsou tu drobnosti, co nudu zahání. V hodnotu promění se třeba i snění, potřeba jistoty, že jsem to já a Ty. Díky za každičkou, chviličku maličkou, kdy se tu usmíváš, radost svou v rukou máš. Rozdáváš bezpečí, nikdo už nebrečí, všechno se rozplyne, úzkost tak pomine. Pro zítra zůstává jen duše voňavá, která se úsmívá, do dálky ulpívá. Zítra zas bude hrát, smát se i tancovat. Dnešek je předzvěstí, že zítra se poštěstí. Budoucnost zářivá, hodnotu i smysl pro mě má!
Díky za každý společný úsměv, kterým mě pohladíš...
Žádné komentáře:
Okomentovat