Jsou tváře beze jména a oči bez lesku. Jdou kroky za štěstím, v tichosti kráčejí a přesto do ticha zvuky se snášejí. Život nám ubíhá, dny jsou jak hodiny, stále se boříme do sucha, do hlíny. Slunce se usmívá, mraky se předhání, staří už přichází, mladí je za námi. Tělo se protáhne, rukou si dosáhne, hlavou se opírá, dveře si otvírá. Dny se nám ztrácejí, v chumlu a s nadějí, že zase okřeje, země se zahřeje. Přijde a posečká, přímka i úsečka, koule se odvalí, sněhem nás zahalí. Těším se na víno, čekej mě rodino, čekej mě mládeži, stáří už zas běží. Klokotá, prospívá, píseň si zazpívá, práci si rozdělí, od neděle do pondělí. S veselou náladou, hned dva i tři po mě jdou. Mě to však nevadí, stačí když pohladí, rukou mě obejme a já zvolám, chytej mě. Skočím hned v náruč Tvou, vlna jde za vlnou, hlasy se rozezní a smutek odezní. Zůstane poznání, že život nás zachrání! Ať krátky či dlouhý, hlavně když nám slouží...
Zastav se vždy, když budeš mít čas, tak zachytíš kolem dost krás!
Žádné komentáře:
Okomentovat