Jak si tak jdu tímto světem, stále více zjišťuji, že moje kroky nejsou náhodné. To, že jsem právě tam, kde jsem, to není nepředvídatelné dění v mém životě a na tomto světě. Jedná se o stopy, které tu zanechali mí předkové a hlavně rodiče. Ti usměrňovali můj dětský a dospívající život. Jen díky nim jsem pochopila podstatu a důležitost života, která nespočívá ve hmotných věcech, ale v nehmotném poznání. Pochopení sebe sama, uchopení vlastního života a trvalé zlepšování i sebezdokonalování, které vede ke konstatnímu životnímu uspokojení. Jen tak naplňuje člověk svůj život podstatným obsahem a neplýtvá časem ani prostorem k realizaci. Pochopení této zásadní myšlenky mi dává právo věřit, že můj život má smysl, přestože se neustále pozměňuje a získává nové obrysy. Moje cesty řídí cosi ukrytého v mé mysli a každý směr je s tím spojen. V drobnosti i velikosti, v lásce i radosti, ve smutku i starosti, v poznání i pochopení. Je tím, co mění a bývá měněno, pojímá a bývá chápáno.
Nechme se pohltit hlubinou změn, ale vždy si držme správný směr!
Žádné komentáře:
Okomentovat