Nepatrná změna a zvuky se mění v nesnesitelný rámus. To, co jednomu může připadat normální, jiný nedokáže pochopit. Klade si otázku, kde udělal chybu a proč to krásné je tak neskutečně kruté? Nelze najít přesný bod zlomu, kterým oddělíme hezké a pro poslech příjemné tóny od těch, které derou uši a drásají každý sval těla. S patrností víme, kde je to příjemné a proč, ovšem neopatrným manipulováním se dostáváme k nelibé kakofonii. Zvuky se mísí v nesouladých vlnách, jednou hodně vysoko, jindy nízko. Do to všeho prach, kouř, studené poryvy větru a stažené hrdlo. Každý nádech je bojem o život a jediné, co zní hlavou je otázka. Kdy už to konečně skončí? Bude i zde klid a víkendová pohoda? Nebudu nakonec v pondělí ráda, že mohu utéct do práce? To teď ještě nevím, ale snad se den umoudří, tóny zklidní a sobota i neděle bude těmi dny, kdy tělo i duše spočine po týdenním shonu i ruchu!
S patrností k opatrnosti, byť s velkou ostražitostí...
Žádné komentáře:
Okomentovat