Sami pro sebe si říkáme, co bychom rádi. Žijeme otevřeně vůči vlastnímu nitru a spekulujeme nad budoucností. Otevíráme dveře novým nápadům, necháváme se inspirovat a většinou chápeme kroky, které vedou k cíli. Zamýšlíme se nad skutečnostmi a jsme překvapeni pohyby nitra, které jsou polapeny do sevření citů a emocí. Emoční reakce, stavy a vztahy nás vysvlékají v nejnevhodnějších chvílích a my pak stojíme, cítíme, vnímáme a nemůžeme z místa. Jak se zachovat? Co udělat a jak? Nechat se ovládnout emocemi, nebo se podaří nenechat se zpoutat? Většinou nepodaří a tak nezbývá než vzchopit všechny síly, zaměřit pozornost na skutečnost a nechat city odeznít. Po bouři se vyjasní, slunce opět vysvitne a tělo posíleno emočním vysílením pookřeje. Stačí úsměv, dobrý pocit, kousek sebe a můžeme se dotknout i nebe...
S nebeskou náladou za citovou záhadou!
Žádné komentáře:
Okomentovat