Nic se v životě neděje bez příčiny. Jen tak můžeme jít světem, s přesvědčením, že všechno máme naplánováno a nic nás nepřekvapí. Jak ovšem budeme udiveni, až budeme stát před úkoly, které si pro nás život nachystal a nebudeme vědět, jak na ně. Můžeme prožít celý život s pocitem předurčení i vědomí, že dopředu nevíme nic, všechno se děje, jak má. A co teprv, pokud zvažujeme, naše osobní přínosy světu a poslání pro svět. Jsou mezi námi lidé, kteří přesně vědí, co maji v kterou chvíli vykonat. A pak, o kus dál stojí další, bezradně se rozhlíží a čeká. A já se ptám, můžeme zasahovat do situací, máme právo měnit názory ostatních, aniž bychom znali své vlastní? Co je tedy podstatou našeho života? Láska, spravedlnost, dobrota duše, nebo vědomí, že jsem tady a teď, jsem smrtelný a vrátím se zas, ovšem v jiný čas? Možná i v jiném těle a s jiným přáním, jen s jistotou dokončení svého životního údělu. Krásná myšlenka, kterou si můžeme hýčkat a těšit se z faktu, že naše poslání bude ukončeno jen tehdy, až nebude další šance na návrat...
Nikdy nezapomínejme jednat tak, aby bylo proč se vrátit!
Žádné komentáře:
Okomentovat