Rázovitý charakter okolí, lidí a zvířat mě provází od mého dětství. Jednou to byly bláznivé projevy zvířecího mazlíčka, jindy milosrdné lži rodičů či samotná povaha sourozenců. Ještě dnes si při pohledu do dětství říkám, zda-li je možné, že jsem dokázala přežít a vyloupnout se do toho človíčka, kterým jsem. Jistě mám mnohé neduhy, kterými zahrnuji své nejbližší, ale naštěstí jsem se dokázala obrnit proti zcela vyhraněným názorům, které doma panovaly. Snad proto se mi daří chápat všechny projevy temperamentu, s kterými se potkávám a možná i díky pohledu zpět zjišťuji, že mnohé bylo dobrou školou pro život. Na stupnici bláznovství, šaškáren a jiných kulišáren se pohybuji hodně vysoko a troufnu si tvrdit, že z onoho dětstkého naivismu, mi mnohé zbylo dodnes. I dnes se dokáži s vážnou tváří vrhnout do každého ztřeštěného nápadu a oceňuji vše, co vykouzlí nečekaný úsměv na tváři. I to je tvářností mé tváře a je součástí mé povahy, kterou bez velké rozvahy používám vždy a všude. Mnohé jí překvapím, sebe už ne. Jsem prostě jaká jsem a jiná nebudu!
Zvykni si na tvárnost, není to marnost!
Žádné komentáře:
Okomentovat