Běžím, seč mi síly stačí a přesto nestíhám. Stále je něco přede mnou a za mnou jen krátké místo s tím, co se podařilo. Před sebou vidím hory, údolí, kopce, roviny, louky a daleké oblasti, které chci zdolat a přesto stojím stále zde. Nohy kmitají, hlava pomáhá, ruce se ženou vpřed. Tělo je zaraženo do tohoto místa, které neumí opustit. Je to jako zlý sen, ze kterého se chceme probrat, ale ouha, ona je to realita. Byť se nám zdá, že jsme se posunuli, tak posun není viditelný. Uvnitř však víme, že jsme udělali sedmimílové kroky, kterými se blížíme k cíli. Není potřeba se vzdávat a vidět jen to, co je před námi. Občas je fajn se ohlédnout a pak zjistíme, že tam jsou také hory, doly, louky, lesy a my jimi prošli, jen v tom životním chvatu jsme zapomněli vnímat, co máme za sebou a vidíme jen to, co nás čeká!
Výzev se nebojím, ráda se ohlédnu a všechno ustojím...
Žádné komentáře:
Okomentovat