Jsou dny, kdy víme, že se hodiny poklidně povlečou a pak dny, kdy stačíme vnímat sotva hodiny. Ráno se bryskně překulí to oběda a pak už je čas pomalu se chystat do postele. Nevím, které z plynutí času je lepší, ale to zřejmě neví nikdo z nás. Jedině snad podle situcí a stavů poznáme, který čas je fajn. Někdy totiž potřebujeme dostatek času, abychom si něco nastudovali. Jindy zase málo času, abychom to měli rychle za sebou. Pak zase přemýšlíme, kde vzít tolik času, abychom všechno zvládli. A nakonec zjistíme, že čas je tady stále, je pořád stejný, jen nám běží přesně tak, jak má a jak potřebujeme. To, že se někdy čas táhne, má jistě svůj důvod, který ovšem pochopíme, až později. To, že něco uteče a ani nevíme jak, to je také přesně takové, jak to má být. My jsme v oněch chvílích v našem rozpoložení a to nám dává pocit prožití daného času. Proto mějme rádi čas, je součástí každého z nás!
Tik, tak, tik, tak...
Žádné komentáře:
Okomentovat