Konečně pátek, na který se těším už od pondělí. V tyto horké letní dny se mi zdá že chodit do práce je ten nejtěžší úkol, který mám. Musím se soustředit, musím vnímat, co se mi děje pod rukama a zároveň bojuji s horkým, až omračujícím vedrem. Nevím, co mě v tuto chvíli těší víc. Zda fakt, že už se blíží konec dnešní pracovní doby nebo skutečnost, že mě čekají dva dny horkého volna. Těším se na to, a zároveň vím, že vlastně nebudu nic moc dělat, protože se mi v tom horku nebude chtít. Zvláštní vědět, že se těšíte, i když se vlastně netěšíte. Je to něco, na co nejsem zvyklá a co se teprve musím naučit. Umět se těšit i z toho, co přichází, i když to vlastně moc nechceme. Uvidíme, zda to půjde, ale rozhodně to půjde. Bude to fajn a nakonec se možná ukáže, že to nebylo tak špatné...
Zpívám si, notuji, o ničem nepochybuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat