Co je moc a co je málo? Kdy je toho akorát a kdy už není potřeba jít dál? Letmým pohledem zpět si kladu otázku, zda mohlo být něco uděléno jinak? Našla bych přesně ta místa, kde by bylo potřeba udělat jiná rozhodnutí? A bylo by ono správnější, vhodnější? Jediná odpověď, která mi přichází je, že to nikdo neví, snad jen ten, kdo řídí naše kroky. Kdo to je a proč nás chce mít právě zde, tak to je také otázkou. Možná bychom našli i jinou odpověď, možná bychom mohli dojít až na kraj světa a přesto pravdu nepoznat. Je to prostě tak, jak to je. Byla nám do rukou dána schopnost samostatně se rozhodovat, řídit své vlastní kroky a vědět, kdy je potřeba co udělat. Kdy je dostatečné pouze projevit účast a kdy se přímo vrhnout do víru dění. My sami, naše vnitřní já, zděděné, naučené, odpozorované znalosti a schopnosti ví, kdy je potřeba jednat. Někdy s velkou dávkou emocí a jindy pouze stroze, jako stroj. To jsme my, samostaně přemýšlející a svrchovaně uvažující. My ve své jedinečnosti, kráse, laskavosti, radosti, prostotě, obřadnosti i naprosté nezávislosti!
Suverénní nikdo není...
Žádné komentáře:
Okomentovat