Modrý úplněk máme za sebou a přesto je zde tolik malých i větších komplikací, které měly být dávno pryč. Tak si tady tak normálně sedím a říkám si, že moje zašmodrchané já není spojeno s žádným úkazem na obloze. Protože kdyby ano, tak už mám vyřešeny všechny drobné komplikace a zůstávaly by jen ty obrovské. No, budu si muset prostě a jednoduše zvyknout, že se věci dějí a já je nezměním, ani kdybych se na hlavu stavěla. Prostě a jednoduše, nic se nemění, já zůstávám a s tím i moje snaha posouvat se po malinkých krůčcích vpřed. Pokud se pořádně zapojím a napnu síly, pak zdolám i ty nejhorší překážky. Někdy je vlastně odhodlání k tomu neco dělat nejtěžším rozhodnutím. Pak už jsou věci tak jak jsou a život plyne tak, jak má. I když se to nezdá, je tomu tak a jediné, co můžu udělat je zatnout zuby, zavřít oči a vyrazit. Pak už to půjde celkem samo...
Poznání, jas do očí nahání!
Žádné komentáře:
Okomentovat