Slova plynule jdou. Jedno za druhým se valí v přívalové vlně. Ve ztichlé místnosti je najednou neskutečný ruch a shon. Poklidné ranní šeptání se s přibývajícím časem mění v neskutečný rej a hluk. Některá slova jsou neslýchaná a jiná stále omýlaná. Není nic, co by mohlo být jinak a všechno je tak, jak se to jeví. Z jednoho místa se suneme do druhého a jsme jako klokotající mravenci nesoucí své malé klády z lesa až do útrob mraveniště. Zvenčí vypadáme zaujatě, uvnitř jsme izolováni od všech rušivých elementů. Je to jako být tady a přesto se pohybovat po tenké struně nálad. Jednou můžeš a jindy musíš. Jak to bude dál? To nikdo netuší, snad jen utichající mlha napoví...
Vnímej sebe, dívej se na nabe!
Žádné komentáře:
Okomentovat