Bez emocí, bez nálady, ale s velkým nadšením se vrháme vstříc dalšímu pracovnímu dni. Jdeme jako stroje a nepřemýšlíme, co bude a jak. Dneska je to boj o přežití, který bude k nepřežití. Jakmile se dostaneme do tempa, již z něho nevypadneme. Bude to zase výborné a nakonec zjistíme, že tento den nebyl zase tak špatný. Byť jsme nestihli všechno, ale zase jsme se posunuli kousek dál, směrem, který jsme si vytýčili. A tak to bude až do konce našich dní. Budeme se probouzet, budeme vstávat, budeme bez nálady přežvykovat nachystanou snídani a těšit se na šálek vonící kávy. Budeme spěchat do práce i ještě více z ní. Budeme se smát všemu, co nám život přinese a brečet nad tím, co nezměníme. Hlavně, že to všechno bude a bude spolu s vámi. Bez vás bych byla nic a bez vás bych šla tomu všemu vstříc, ale jen jako tělo bez duše, tiše a hluše!
Tiše si šeptám, nahlas se neptám...
Žádné komentáře:
Okomentovat