V životě se snažíme najít správný přístup k sobě i ostatním. Chceme věci dělat po svém a hledáme, jak vyzrát sami nad sebou i ostatními. Nedíváme se moc do minulosti a žijeme pouhou přítomností. Budoucnost nás trochu děsí, i když je naší snahou se na ni co nejlépe připravit. Jdeme životem, kráčíme si dny a týdny, prožíváme malá i velká dramata, kterými upevňujeme vlastní přesvědčení o našem náhledu na život. Někdy však ani tohle nestačí a život si žádá víc. Pak možná sáhneme po dobré knize, barevných tónech a hudbě, která nám dodá něco málo impulsů. Nicméně jsme to zase my sami, kdo musí, chce a jde dál. Kdo se snaží být příjemný a vlídný ke svému okolí. Tváří se mile a jedná se zdvořilostí sobě vlastní. Promlouvá přívětivě a většinou pravdomluvně, aby ve své podstatě poskytl prostor pro upřímnost vlastního srdce a vroucnost svých citů. Nakonec dojde k zásadnímu, že pokud sám miluješ a máš ke světu láskyplný vztah, budeš milován a láskyplně vnímán!
Věřím a dávám, srdce se nevzdávám...
Žádné komentáře:
Okomentovat