Ráno s drobným mrholením a deštěm v\stoupáme na šumavský Pancíř. Přes mlhu, která by se dala krájet stoupáme a potom klesáme. Jdeme na vyhlídku Můstek, která vlastně ani můstkem není. Potom se skulíme na svačinku do Hojsovy Stráže, která nás překvapí svou neochotou místních. Drobné posilnění v třetině cesty nám dodá potřebnou energii. Hurá zase jdeme, nejprve doů a potom pořád prudce nahoru. Stoupáme, nabíráme výškové metry a každým krokem jsme blíž Černému jezeru. Kačenky i kačeny nás vítají svým typických pozdravem a tak se s nimi rádi podělíme o svačinku. Posilněni výhledu a cukernatým roztokem opět prudce vzhůru po datlíkově cestě. Někteří z nás dosáhnou svého rychlostního maxima, ale společně pak dojedme až k jezeru Čertovu. Tady už jen opravdu chvilinku, protože nohy už se těší na odpočinek. I ten přijde po necelých dvou kilometrech. Šťastní, zpocení, usměvaví, hladoví a žízniví dorážíme do cíle dnešní trasy. S dvacetiosmi kilometry a tisícistosedmdesáti výškovými metry v nohách. Ale stálo to za to pánové!
Kroků, deště, dodej nám ještě...
Žádné komentáře:
Okomentovat