Člověk se tak nerad dostává do emočního tlaku. Když jde život normálně, pak jsou emoce v určité rovině a s jistým naladěním. Většinou si jich moc nevšímáme a možná ani netušíme, že je máme. Pokud se začneme dostávat do neobvyklých situací, náročných událostí, pak zjistíme, že nám srdce bije jako o závod a emoce jsou v plném nasazení. Je to jako běžet šíleným tempem, které bylo nasazeno a my netušíme, kde vezmeme síly, abychom doběhli až do konce. Emoce si nás podmaní, vytrhnou z běžného chodu a turbulence je na světě. Tak, jak rychle vybublaly, stejně rychle opadnou. Na duši zůstane pusto, prázdno a v hlavě neskutečný zmatek. Co tohle mělo být? Jak jsme tohle mohli dopustit? Je to opravdu to, oč jsme stáli? Pocity jsou poctěny naší vědomou přítomností a my se s tím musíme umět vyrovnat. Zda to zvládneme záhy zjistíme!
Emoce, nemoce, bezmoce...
Žádné komentáře:
Okomentovat