Slova se hrnou z hlavy a chtějí vyskočit ven. Přímo letí za svým významem a podstatou. Není žádná možnost, abychom je byli schopni zastavit. Je to jako vodopád, který se pomalu sbírá, kapku za kapkou, aby se konečně převalil přes okraj do hluboké průrvy. Stejně tak se písmena proměňují ve slova a ta zase ve věty. Někdy okamžitě jasné, jindy je potřeba zpřeházet slovosled, aby věci dávaly smysl. No a někdy ani sebevětší píle a snaha nepomohou přívalu, který se na nás hrne. Když spustí skupina žen, není úniku. Když se otevřou stavidla slov seniorům, není možné je zastavit. Nezbývá, než poslouchat, trpělivě vyčkat, až se slova převalí a zůstane prostor i pro něco dalšího. Co to bude? Snad ne slova a snad už jen činy...
Čiň a nemiň!
Žádné komentáře:
Okomentovat