Být vědcem ještě neznamená nalézt odpověď na každou otázku. Je to mnoho drobností, které tvoří celkový obraz specifického vědeckého života. Obyčejný člověk ráno vstane, rozhlédne se po světě a vítá nový den. Vědec vstane, otevře oči, propočítá správný úhel položení nohou na rohožku, sílu opěrného bodu k podepření, filosoficky popřemítá o nesmrtelnosti brouka, zapojí všechny možné svaly v nohou, zapře se se silou větru a vstane. Obyčejný člověk se nadlábne bábovkou, kdežto vědec snídá sacharidy, polysacharidy, polyamidy a mnohé chemické látky, doplněné kofeinem či theinem. Obyčejný člověk se oblékne a vypraví na cestu do práce. Vědec nejprve zjistí sílu větru, rosný bod, teplotu a tlak vzduchu, přizpůsobí tomu své oblečení, s rozvahou všechno na sebe navlékne a vyrazí na cestu. A tak to jde celý den dál a dál. Obyčejný člověk obyčejně neřeší, jde problém od problému, staví jednotlivé kostičky života. A vědec? Inu ten se vědecky zabývá tím co má, hledá a zkoumá nekladené otázky a nachází odpovědi i na to, co vůbec není potřeba. A pak se někde tyto dva životy protnou a vzniknou úžasné výsledky, jež zachraňují lidstvo...
Světu zdar, koronaviru zmar!
Žádné komentáře:
Okomentovat