Náš život je křehkou nádobou. Je skleněným džbánem, denně naplňovaným vztahy, činnostmi, povinnostmi, zájmy, láskou, štěstím, radostí, odpočinkem i silnými zážitky. Abychom byli schopni jej naplnit vším důležitým, nesmíme je zaplnit nepodstatnými věcmi. Měli bychom umět třídit, rozmýšlet a ukládat dovnitř jen tolik, kolik jsme schopni pobrat. Vědět, co je pro nás v životě důležité, podstatné a co není vůbec potřeba. Umět odlišovat mezi vším a ničím, skutečným i neskutečným, lákavým a podstatným. Jen tak nenaplníme svůj život smetím a prožijeme jej v jeho plnosti a opravdovosti. Stačí úsměv na rtu, tichá melodie v uších, drobné ševelení vánku a víme, že se děje něco opravdu skutečného. Byť plně nepolapitelného, ale podstatného pro nás samotné i naplněný svět. A pokud tady někde sídlí i naše křehkost, pak se nemusíme ničeho bát. Špatné odletí a dobré nás naplní svou krásou!
Podej mi dlaň, láskou se staň...
Žádné komentáře:
Okomentovat