Duše - chrám našeho já, jež skrývá mnohá tajemství. To, co cítíme. To, co vnímáme. To, čím se trápíme. To, co nás obveseluje. Maličkatý prostor uvnitř nás, který řídí naše myšlení, jednání, konání i chování, které vykazujeme. Něco, co bývá pevně ukryto a nebývá dáváno na odiv. A přesto existují chvíle, kdy je potřeba do duše vpustit dalšího člověka, který umí pomoci. Zejména tam, kde začíná být těsno a úzkost zachvacuje i poslední zbytka zdravého já. Tam, kde jsou bludy a halucinace na denním pořádku a všechno normální se jeví nenormálně. Pak je čas vyhledat kontakt na bezpečnou linku těch, kteří umějí pomoci. Těch mnoha bezejmenných, kteří skryti za bělobou doktorských plášťů krotí duši a její duševní posuny. Nejsou to jen odborníci na slovo vzatí z řad psychologů či psychiatrů, ale také naše blízké vrby, jež vyslechnout, laicky poradí a postupně sdílí naše obavy, strachy, úzkosti a neklidné časy. Není třeba se bát, vždyť se vždycky najde ten, který porozumí, vyslechne a prokáže dostatek síly k překonání nebezpečí. Stačí jen chtít a vhodné postupy se najdou...
Duše nic netuše kráčí si to v dál, kdopak to tu stál?
Žádné komentáře:
Okomentovat