Nákaza se šíří rychlostí světla a my jen pečlivě sledujeme události s tím spojené. Trpělivě očekáváme pokyny, jak se zachovat, abychom si zachovali alespoň zbytečky zdravého selského rozumu. Je totiž těžké odolat náporu médií a nenechat se strhnout k neuváženým krokům či obrovským zásobám. Tohle se mě netýká, nechci být jako většina, ale nedělám přeci jen trošku chybu, když nemám v lednici pořádně nakoupeno a ve špajzu uklizeno? Jsem dostatečně připravená čelit příštím týdnům a zvládnout každý den s plnou hlavou protichůdných informací? Zřejmě ano, ale nesmím se příliš nechat strhnout vcítěním se do okolí a života těch, které nechápu. Byť empaticky vnímám strach, který se šíří, nechci a nehodlám podlehnout panice, která je s ním spojená. Ochraňuji se předčasných soudů a jen silou vlastního vědomí jsem citlivým a otevřeným společníkem, naslouchajícím svému okolí. Neskutečně skutečná a skutečně vnímavá, bez předsudků a snahy zvítězit za každou cenu!
Bát se a nezblbnout, hlavu si poblbnout...
Žádné komentáře:
Okomentovat