Ctnosti jsou k radosti a někdy ke zlosti. Většinou jsou nám na překážku tehdy, když sami v sobě bojujeme s tím, co všechno bychom rádi, ale nejsme schopni překročit svůj vlastní etický kodex. Jsme plni energie, dobré nálady a předsevzetí. Šup a všechno je jinak. Někdo, nebo něco nám změní naše pohledy a my se musíme umět s většinou z toho vyrovnat. A pak přichází otázka. Mám, nebo nemám. Je to reálné, etické či neetické a nereálné? Je možné dostát tomuhle principu za cenu neporušení svých vlastních požadavků? Nebude snad přeci jen jednodušší vyhovět obecnému blahu a přestoupit, jen pro teď tomu, co chci já? Inu, vyřešit si musíme každý sám... Je na nás, zda budeme či nebudeme tohle řešit. Zda budeme či nebudeme mít výčitky. Udělat něco musíme a bez toho to prostě nejde. Jedna strana musí ustoupit. Kam až to bude, to se ještě uvidí!
Ustupuj, ale jen do té míry, že neporušíš vlastní já!
Žádné komentáře:
Okomentovat