Věžatá

Zašlá sláva, polní tráva,
někde voní horká káva.

Studený duch, mrazivý vzruch,
konečně je čistý okolní vzduch.

Ještě sních a trocha času,
podívat se na terasu.
Zahlédnout tam, srnku,
hrocha,
nehraj si na hodného
hocha.

Vždyť si holka,
co chceš víc?
Křič a radu se
z plných plic.

Pokud ovšem nechceš být,
tím, co chce mít jen svůj klid.
Pokud hledáš cesty cíl,
musíš projít mnoho mil.

Musíš poznat strasti krásy,
musíš zkropit svoje řasy.
A pak poznáš nakonec,
že cíl byl jen mlhy chuchvalec.

Sama cesta je ti cílem,
převelikým lidským dílem.
Neboť vede mnoha směry,
kdy máš trasy a hned čtvery.

A ty vybrat jednu máš,
nakonec to přece dáš.
Svou cestou se dále dáš,
díru do světa uděláš.

Tak neváhej a zase běž,
ať vystoupáš až na nejvyšší věž!

Nebojím se, jdu zas dál, pro nás je tu velký sál...