Pejsáčková

Velká hlava,
liščí oči,
kolem mě
se pejsek točí.

Běhá stále dokola,
možná mě to udolá.
Jeho krátké nožky běží,
připadá mí celkem svěží.

Hop a skop a je tu zas,
běhá kolem jako ďas.
Copak není unavený?
Z běhu celý uřícený?

To mi hlava nebere,
že nejde do postele,
že má pořád ještě sílu,
že si kousne zas do sýru.

Někdy si tak v duchu říkám,
že si těžko ne svět zvykám.
Kde čilost, pohyb, klokotání,
jede od samého sluncevstání.

Kde každý má svého mazlíčka,
co zahřejemu mu svá líčka.
Kde každý někam patří rád,
protože je jeho kamarád.

Já ho našla, já jej mám,
vzít si ho už nenechám.
Je to hafan nejmilejší,
srdci, oku, nejkrásnější.

I když jako váleček,
dáme mu náš domeček,
s námi bude krásně žít,
liščí hlavu v dlaním budu mít...

Sni si, stále něco přej, jen tak něčeho se nelekej!