Jak se to jen mohlo stát? Nic nedělám, tak přeci nic nezkazím. A přesto se to pokazilo a já netuším, kde se stala chyba. Je to snad stářím, nebo špatným zacházením? Ne, tím to rozhodně být nemůže. Copak dva osm let je tolik? Z pohledu techniky možná, ale z pohledu mého života je to jen drobný zlomek. A přesto mě neskutečně vytáčí fakt, že se tahle příšera rozhodla se mnou nemluvit a dělat si co chce. Já jsem na ní hodná, chovám se k ní, jako k vlastní a ona se prosím se mnou nebaví a ještě stávkuje. Asi začnu také stávkovat a budu se na ni mračit. A možná vymyslím ještě celou řadu dalších zlomyslných trestů, které se prostě a jednoduše stanou, když ona nepřestane. Vidíte a ona opravdu nepřestane. Pořád a dokolečka se snaží a snaží, stahuje to, co již bylo dávno stáhnuto a ještě ke všemu se pitvoří a dělá na mě dlouhý nos... I počkej, já tě doženu a pak ti ještě nabančím, to se budeš divit! Nepomůže ti ani krásný úsměv a ani nic, co bys zrovna chtěla. Jediné, co tě může zachránit, je tvoje fungování. A věř, je to i v tvém zájmu fungovat. Nakonec se ani já, ani ty nebudeme muset na sebe navzájem zlobit. Opět se prozáříme smíchem a příjemným veselím. No, tak, zkus to, určitě to dokážeš...
Bez promluvy není domluvy!
Žádné komentáře:
Okomentovat