A pak že neexistuje něco mezi nebem a zemí. Ještě ráno jsem si říkala, jaké by to bylo kdyby... A najednou se ono předpokládané stalo skutečností. Den uběhl v pozitirním duchu, proběhl jako velká voda. Odpoledne bylo pro mě nachystáno přesně tak, jak jsem si představovala a večer se zdá být ještě úžasnější. Byť jsem ještě po ránu měla pocit, že bych se snad měla rozdvojit, nakonec to nebylo potřeba. Já, jediná a samotinká jsem to zvládla. Vyhrála jsem nad vším, co mi stálo v cestě a mohu ulehnout s dobrým pocitem. Sice bych mohla chtít ještě tu a tam něco udělat, ale vím, že i zítra je den a úkoly neutečou. Nemají ručičky, aby se samy udělaly ani nožičky, aby odešly za nejbližší roh. Tedy teď už žádné myšlenky na rozdvojení a raději s klidným pocitem radosti vzhůru do hajan...
Kdo se vyspí, ten si vysní, krásné dny a klidné sny!
Žádné komentáře:
Okomentovat