Sexy bonbónky a k tomu trapiče, co víc si přát, než ještě tlumiče. Na uči sluchátka, do očí párátka, rychle se schováme, trapičům za vrátka. Co se to stalo dnes, s tou lidskou slušností? Je to snad povinnost, či světa marností? Nechci snad zas tak moc, nechci snad tolik, jen trošku úsměvů a občas mě polib. Že čas se nenajde, tomu snad nevěříš, pokud si v poklusu, stihneš i malou skrýš. Ze skrýše do nebes potáhnem spolu, večer si otevřem studenou kofolu. A pak se usmějem, ruce si podáme, vždyť dneska známe to, co jindy neznáme. Umíme ocenit, umíme pochopit, doufáme ve sny své, které lze dostoupit. Zítra zas bude den, který se rozvine, dnešek pak do mlhy časy své rozvine. Počkáme, pomějem, hloupému se zasmějem a pak už do hajan, tělo své převedem...
Usínej, vzpomínej, ruku svou v té mé měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat