Nesnázová

Není tolik nesnází,
když se věci nasází,
tak jako by se měly dát,
copak vúbec můžem si přát?

Nelze přeci předpokládat,
že slova lze jen pokládat,
že věty půjdou samy dál,
aniž bys o to ty stál.

Musíme se věru snažit,
abychom to mohli zažít,
abychom si rozuměli,
dobře se pak všichni měli.

Ruku k dílu přiložíme,
všechno zdárně dokončíme,
nebudem se báti nic,
zabereme z plných plic.

Úsměvem se povzbudíme,
k večeru se přiblížíme,
afirmace objevíme,
změnu v sobě zakotvíme.

A co potom?
Pak už nic,
půjdem
spát
a
vše je pryč...

Nebojme se nesnází, ty náš život provází!