S kým to pečeš, proč tam jedeš, kam se shrneš? Už tam budem, všechno vidím, slova slyším a vzpomínám. Všechno bylo nějak snazší, když jsme byli mladší. Každý krok byl pohlazením, nemuseli jsme se zabývat sezením. Od rána až do večera pobíhala naše těla, zmožená se necítila, stále jenom dopředu si žila. Neuběhlo tolik vody, na těle už cítím škody, hlava tomu nevěří, stále zkouší narážet i do dveří. Nepoučí, neposlechne, pro kroky se vůbec nehne. A tak křičím s plných plic, proč mám roků opět víc? Proč se stále o krok vpřed, snažím změnit tento svět? Proč si nedám pokoje, neschovám slovní náboje? Nepomůže jenom věřit, musíme si život střežit, musíme jej hýčkat, v tichu chvíli vyčkat. Nejhorší se přežene, to lepší nás dožene. A pak už zas hurá dál, aby život jenom vlál...
Zachytit duhu, nebýt za sluhu!
Žádné komentáře:
Okomentovat