Všichni jsou jako na jehlách a telefony vyzvání své vyznání, abychom věděli, že jsme na nic nezapomněli. Je těžké odolat nejistotě, která se plíživě vkrádá do lidské duše a přesto je nutné zachovat klid i dobrou náladu. Ranní činnosti pomohly, ale večer se zdá dlouhý. A to stojíme teprve na začátku, který se zdá být nekonečným. Pro nás, kteří jsme zůstali doma je spojen s čekáním a přáním, aby cesty byly příznivé a laskavé k těm, kdož na ně vykročili. Každý musí jednou podniknout svou osamělou cestu za poznáním, jedinci se tak vydávají na putování světem, který nikde nekončí a přesto má svůj cíl. I my jsme se vydali na tuto cestu, která začala, trvá a také skončí. Vydržíme, zažijeme, prožijeme a prožijeme cesty, jež začínají i končí.
V očích slzičky, na srdci perličky, na rukou kapičky, už nejsi maličký...
Žádné komentáře:
Okomentovat