Cesta rychle ubíhá za oknem vlaku a my brzy vystoupíme na konci naší cesty. A přesto na začátku, když pokračujeme směrem, který nám byl udán. Jdeme krok za krokem, proplétáme se davy a nakonec vstoupíme do chrámu ticha a vědění. Protíná jej pouze drobný šelest pracujícíhch, studujích a vyhledávajících osob, které tak jako my přišly pohlédnout na krásu i možnosti studia. A mé v tu chvíli hlavou zní, kéž bychom měli totéž u nás doma! Jak dobře a spolehlivě by se pracovalo a studovalo? Co musím udělat, abych i já mohla využít oné nádhery poznatků? Nebude mi stačit pouze vědomí, že někde tady kolem jsou možnosti. Musím je vidět, musím s nimi pracovat, chci se se vším seznámit a využít... Jen tak budu schopna pochopit, co se dnes událo. A není to jen zázrak zrození, ale také potvrzení mého přesvědčení, že toco dělám má smysl! A pokud ho jiní nevidí, jejich smůla. Já o něm vím, já ho cítím a předávám dál!
Kdo jednou zakusil, již nechce jinak...
Žádné komentáře:
Okomentovat