pondělí 18. prosince 2017

Pozvaná

Pracuji a přepisuji, že pomalu ani nevím, kde mi hlava stojí. Od rána až do večera, pracuji jak pilná včela. Přesto ještě resty mám, snad je zítra dodělám. Ať mám přeci krásný den, ať mám všechno, co chci jen. Aby příští nový den, byl hezčí, nežli dnešní sen. Ať už mám jen volnou hlavu, nevyčnívat tkhle z davu. Být tu stále při sobě, nemít nic už v zásobě. Těším se jak malá holka, že zas bude zníti polka, že zas bude jasný den, kdy oslavíme svůj kmen. To zas budou nápady, jak připravit se do nálady. Jak uzrát a nevyznít, že životem již nechci jít. Slova plynou, věty pádí, kolem jenom harampádí. Proto už jdi rychle pryč, zahodím ode dneška klíč!

Bez klíče a bez pozvání, dojdu ke svému poznání...

Žádné komentáře:

Okomentovat