Životová

Dřeš jak mula,
jsi furt nula,
to se stává,
marná sláva.

Dneska tady,
zítra tam,
já to tady
dobře znám.

Vím, co každý musí mít,
vím, co vždycky bude znít.
Vím, co dělat když se máš,
i když život není náš.

Hořká slova, vztek a vzdor,
to je lidstva krutý mor.
Tím se problém nevyřeší,
ať jsme medvědi, či Češi.

Musíš mluvit,
musíš chtít,
musíš stále
někam jít.

Jinak stojíš, přemítáš,
zmatek v hlavě pořád máš.
A že zítra bude líp?
Leda když máš dlouhý zip.

Jen tak lehce to vždy nejde,
i když navenek se sejde,
parta dobrá, v ní jen klid,
já už nechci takhle žít!

Stres a nervy na pochodu,
večer piju teplou sodu,
žaludek jak na vodě,
tohle není o náhodě.

Věci samy se přec nedějí,
dělat si iluze a zít v naději,
To je leda pro blázna,
kterého pak každý zná.

Já jim nejsem, nechci být, nechte mě jen klidně žít!