Protkaná

Od rána až do večera,
běhám jako neřízená střela.
Každý krok je krokem tam,
kde to přeci dobře znám.

Od večera do rána,
létá kolem zlá vrána.
Nese zprávy všeliké,
srdce mám však veliké.

Nám se dílo vydaří,
voda se zas odpaří,
s ní pak přijde
klidný dech,
páni, to byl
krásný
mech.

Od mechu až k jehličce,
posedím na laviče,
uvědomím si svá slova,
která píšu zas a znova.

Mám Tě ráda převelice,
jako zima své vánice,
jako jaro svěží květ,
ať už jsi doma,
teď a hned!

Cesty vedou do dáli, koho jste tam potkali?