Hafíková

Přednášet a povídat,
hlavně nemít nikdy hlad.
Od rána se batolím,
v tichu světa zápolím.

Co bych mohla hošíčku,
dát Ti velkou hubičku.
Dát ti velkou naději,
že věci se jen tak nedějí.

Je potřeba přát si, chtít,
abys mohl míti klid,
abys mohl s námi žít,
uklidíme si svůj byt.

V něm se najde kouteček,
kde postavíme byteček,
kde budeš sdílet radosti,
kde budeš míti dost kostí.

Stačí jenom přijít, vzít,
v tichu bytu tiše výt,
občas kousnout,
občas vrčet,
nechceš přeci venku trčet?

Ty chceš býti se mnou,
s námi,
ty chceš býti k nepoznání.

Vím, to že bys mohl být,
můj čumáček, co dá mi klid!
Teď už stačí jedině,
vstoupiti k nám do síně.

Odtud už nás nevyženou,
budu stále jeho ženou,
budu stále syna mít
a k tomu spolu budem výt!

S hafíkem za psíkem....