Synovská

Romantická nálada,
to je pro mě záhada,
kde se bere každý den,
není to snad jenom sen?

Mít se rád a milovat,
krásy světa malovat,
žít a být vždy připraven,
vyraziti někam ven!

Někam kde je rušno, živo,
kde se mísí pivo, limo,
kde je dobrá nálada,
kde je žití paráda...

To jsou místa nejcennější,
v nich pocity nejsilnější.
To jsou místa milovaná,
jako ve snu malovaná.

Přesto jeden háček mají,
i když se nám stále zdají,
musíš míti někoho,
kdo jde s tebou do toho.

Kdo je stále na blízku,
podává ti ruku svou,
abys mohl Kubísku,
žíti s těmi, kdo tě milujou!

Úkol zdá se snadným být,
přesto ,usíš čestně žít,
k sobě, svému okolí,
aby všichni věděli,
že tvá slova váhu mají,
jen tak z tebe nepadají.

Že jsi čestný, odvážný,
i když áš své velké sny!

Žiješ, rosteš, sílíš stárneš,
za seou si kárku táhneš,
někde cestou na poli,
i k Tobě se připojí,
ten kdo bude mít Tě rád,
bude s Tebou putovat.

A pak zjistíš hochu milý,
že život nejsou jen víly,
že je třeba stále jít,
abys mohl dobře žít.

Do té doby dětství měj,
na nás dva se usmívej,
s námi máš vždy jistotu,
že dostaneš svou dobrotu,
že máš v nás dvou ooru,
ať jdeš dolů či nahoru!

S námi, bez nás, s někým snad? Tuhle cestu měj vždy rád!